Networking nemusí být trapný. Stačí přestat hrát hru na sběr kontaktů

Přijdete na akci, rozhlédnete se, vyměníte pár vět s cizím člověkem o tom, kde pracujete, a pak stojíte u stolku s jídlem a koukáte do telefonu. Zná to spousta lidí. Problém ale není v tom, že jste špatní v networkingu. Problém je v tom, s čím jste přišli.

Největší chyba: jít „něco získat"

Networking má v sobě zakořeněnou toxickou logiku transakce. Přijdete s nevyřčenou otázkou: co mi tenhle člověk může dát? Pracovní nabídku? Kontakt na někoho důležitého? Radu, která mi změní kariéru? Jenže druhá strana to vycítí. Lidé jsou na tuto dynamiku zvyklí a automaticky se uzavřou.

Zkuste to otočit. Místo „co získám" si položte otázku: co chci pochopit? Přijďte zvědaví na příběh druhého člověka, ne na jeho funkci nebo konexe. Rozdíl ve výsledku je zásadní.

Dvě otázky, které otevřou dveře

Není potřeba vymýšlet složité konverzační strategie. Fungují dvě jednoduché otázky:

• „Jak ses k tomu dostal?" Každý má za sebou nějakou cestu, která nebyla přímá. Tato otázka dává prostor vyprávět, ne jen reprezentovat.
• „Co tě na tom nejvíc baví?" Tohle je jiné než „co děláš". Ptáte se na emoce, ne na popis práce. Lidé, kteří o své práci mluví s nadšením, rádi mluví s těmi, kdo to nadšení vidí.

Tyto otázky nejsou manipulativní technika. Jsou to otázky, které byste položili kamarádovi. A přesně tak by měl networking fungovat.

Malá gesta mají větší váhu než velká slova

Jedna z nejčastějších rad je „buďte užiteční". Jenže lidi to odradí, protože si myslí, že musí nabídnout něco velkého. Přitom stačí málo.

• Sdílíte článek, který by druhého mohl zajímat? Pošlete ho s větou: „Tohle mi připomnělo náš rozhovor."
• Víte o volné pozici, která by se hodila pro někoho z vašeho okolí? Napište mu.
• Slyšeli jste podcast, kde někdo řeší problém, o kterém jste se bavili? Odkaz stačí.

Tato gesta jsou malá, ale dělají zásadní věc: říkají druhému člověku, že jste na něj mysleli. A to je přesně to, na čem se vztahy staví.

Konzistentnost, ne intenzita

Velká chyba je zahltit člověka hned po prvním setkání a pak zmizet na půl roku. Networking nefunguje na intenzitu, funguje na pravidelnost.

Po týdnu od setkání napište krátkou zprávu. Může vypadat takhle: „Vzpomněl jsem si na tebe, jak to jde s tím projektem, o kterém jsi mluvil?" Nic víc. Žádné žádosti, žádné přiložené CV, žádné „mimochodem, mám na tebe dotaz". Jen zájem o člověka.

Tohle je místo, kde se většina pokusů o networking rozpadne. Lidé se ozvou, když něco potřebují. Ale ozvat se bez důvodu, jen proto, že na někoho myslíte, to je jiná kategorie. A přesně takhle vznikají kontakty, na které se dá spolehnout.

Proč tohle funguje i pro introverované lidi

Jeden z největších mýtů je, že networking je doména extrovertů, kteří se umí prosadit v místnosti plné cizích lidí. Jenže výše popsaný přístup nevyžaduje charisma ani hlasitost.

Vyžaduje pozornost. A v tom jsou introverti často lepší. Poslouchat, pamatovat si detaily, klást otázky, které jdou pod povrch. Přesně to je základ vztahu, který přetrvá.

Co to znamená v praxi

• Na akci nemusíte mluvit s deseti lidmi. Jeden pořádný rozhovor má větší hodnotu než deset povrchních.
• LinkedIn zpráva nemusí být formální. Může být stručná a lidská.
• Nemusíte mít co nabídnout hned. Zájem o druhého člověka je sám o sobě hodnotou.

Networking je nepříjemný tehdy, když ho děláte pro sebe. Jakmile ho začnete dělat pro druhé, přestane být trapný. A paradoxně začne fungovat.