Hledání práce vás vyčerpává? Takhle se z toho nevyhoříte

Dostanete další zamítavý e-mail. Nebo hůř, nedostanete vůbec nic. Po několika týdnech tohoto scénáře přestane být hledání práce praktickou záležitostí a stane se z něj psychický problém. Nejste líní ani neschopní. Prostě jste lidé a opakované odmítání bolí.

Proč se motivace ztrácí tak rychle

Hledání práce nemá jasný konec, jasná pravidla ani pravidelnou zpětnou vazbu. Posíláte žádosti do prázdna a výsledek závisí na desítkách faktorů, které neovlivníte. Mozek tohle špatně snáší. Potřebuje vidět pokrok, jinak přestane spolupracovat.

Problém nastává v okamžiku, kdy si za cíl stanovíte „najít práci". To je cíl, který nemůžete splnit dnes odpoledne. Takový cíl visí nad vámi každý den znovu a znovu, aniž byste ho dokázali odškrtnout. A co se nedá odškrtnout, demotivuje.

Malé cíle, které si skutečně splníte

Řešení není motivační řeč. Řešení je změnit, co vlastně sledujete jako úspěch daného dne.

• Místo „najít práci": „Dnes pošlu tři žádosti a upravím motivační dopis pro pozici v marketingu."
• Místo „být aktivnější na LinkedIn": „Dnes doplním sekci dovedností a napíšu jednu zprávu bývalému kolegovi."
• Místo „zlepšit životopis": „Dnes přepíšu popis posledního zaměstnání tak, aby obsahoval konkrétní výsledky."

Takové cíle splníte. A každé splnění, i malé, udržuje energii naživu. Mozek dostane důkaz, že postup existuje.

Hledání práce jako práce. S pracovní dobou.

Jedno z nejčastějších chyb je, že lidé hledají práci celý den, večer i o víkendu. Neustále refreshují inzertní portály, kontrolují e-mail každou hodinu a přemýšlejí o hledání i při jídle. Výsledek? Vyčerpání bez odpovídajícího výstupu.

Funguje jiný přístup: vyhraďte si pevný čas, třeba dopoledne od devíti do jedenácti. V tom čase hledáte naplno, pečlivě, soustředěně. Po jedenácté zavřete počítač a jdete žít. Odpoledne, večer a víkend patří jiným věcem.

Tenhle přístup má dvě výhody. Během vyhrazeného času jste efektivnější, protože víte, že čas je omezený. A zbytek dne přestane být stínem hledání, protože jste ho vědomě oddělili.

Odměna za proces, ne za výsledek

Výsledek hledání nezávisí jen na vás. Záleží na tom, zda firma právě přijímá, jak je napsaný váš životopis ve srovnání s ostatními uchazeči, jestli se personalista zrovna vrátil z dovolené. Tohle neovlivníte.

Co ovlivníte, je proces. A ten si zaslouží odměnu.

• Poslali jste dnes pět žádostí? Jděte na procházku.
• Přepsali jste celý životopis? Dejte si oběd, na který se těšíte.
• Přežili jste týden bez toho, abyste to vzdali? To není maličkost.

Nejde o to být naivní. Jde o to, aby mozek spojoval hledání práce s něčím jiným než jen s frustrací.

Mluvte o tom, i když to není příjemné

Spousta lidí hledání práce skrývá. Přijde jim trapné přiznat, že to trvá déle, než čekali. Jenže izolace situaci zhoršuje.

Nemusí jít o velké vyznání. Stačí říct kamarádovi: „Hledám práci, jde to pomalu, občas mě to štve." Nebo napsat do skupiny absolventů, zda někdo neví o volném místě. Někdo se ozve, někdo poradí, někdo jen odpoví a vy víte, že nejste na to sami.

Sám to táhnete hůř. To není slabost, to je fyziologie.

Jde to po kouskách

Hledání práce není sprint. Pro většinu lidí to trvá týdny, někdy měsíce. Tlak na to, abyste stíhali všechno najednou, aby váš životopis byl dokonalý, profil kompletní, síť kontaktů robustní a motivační dopis originální, ten tlak nikomu nepomohl najít práci rychleji. Jen přispěl k vyhoření.

Jeden den, jeden malý cíl, jedna odměna. A pak znovu.